Komentář našeho analytika Michaela Dibona k jeho druhé účasti na letošním vodíkovém expu v Brémách.

 

Vydal jsem se na největší vodíkový veletrh v Evropě. Co jsem si z něj odnesl?

Velikost

Velikost výstavy byla pro mě překvapení, z klasických dvou výstavních hal letos byly čtyři. Příští rok se veletrh pravděpodobně zase zdvojnásobí a organizátoři ji dokonce přemisťují z Brém do lépe dostupného a většího Hamburku.

Vyspělost

Loni jsem na veletrhu potkal v hotelovém lobby zastupitelku Ghanské obdoby ČEZu, která má za úkol rozvoj zelené energie v Ghaně. Na expo ji vyslal technický ředitel skupiny, aby vodík nastudovala. Pozoruhodné bylo, že Ghanka jménem Wilma o vodíku nevěděla prakticky nic. Nakonec to dopadlo tak, že jsem ghanské inženýrce po dvou hodinách v hotelové restauraci vysvětlil úplné základy vodíku, na co se ptát a jaké firmy by měla navštívit. Dokonce jsem tehdy dostal i kontakt na technického ředitele, což mě jako investičního analytika potěšilo, nicméně to krásně vykresluje nevyzrálost odvětví.

Letos jsem již na konferenci žádné Wilmy nepotkal. Sofistikovanost návštěvníků se zvýšila – většina lidí již byla ve vodíkových projektech mnohem dále. Vypil jsem pár káv s dalšími návštěvníky, co jsem potkal a při konverzaci padaly ambiciózní plány, které se zastupitelé firem na expu snažili přiblížit realitě. Velikosti projektů a ambice se s velikostí dnes realizovaných projektů nedají srovnat. Hezky to doplňuje i statistika z května letošního roku – globální ohlášené projekty, které jsou již hotové nebo jsou finálně rozhodnuté se dají vyčíslit na zhruba 10 GW oproti 230 GW projektů v různých fází plánování.

Vyzrálost se dá říct také o vystavujících – většina obskurních stánků s neefektivními a krkolomnými způsoby využití vodíku zmizela. Řekl bych, že příští rok bude výstaviště ještě koncentrovanější v hlavních tématech. Má předpověď je, že uvidíme další úbytek firem zaměřujících se na mobilitu.

Kulturní rozdíly

Rozdíly v korporátní kultuře mě nepřestávají udivovat. Evropa je ve vodíku, troufám si tvrdit, technologicky dále, nicméně ztrácí přístupem. Z Amerických firem jde vidět dravost, sebevědomí, snaha prodat, rychle se v byznysu posouvat a být flexibilní. Evropské firmy mi přijdou mnohem statičtější.

Z Brém si odnáším jednu diskuzi, která si myslím hezky vykresluje kulturu evropských industriálních firem. Zástupce jedné velké německé firmy mi tam popisoval, jak je jejich finanční ředitel nervózní dodávat produkty mladým vodíkovým firmám s neprověřenou bonitou. To je docela úsměvné, jelikož se jedná o obrovskou firmu, kterou tyto zakázky nemohou finančně ohrozit a mohla by si dovolit být mnohem dravější. Konzervativní firemní kultura to, ale nejspíše nedovoluje. Přemýšlím, zda tato firma poté bude vůbec schopna udělat těžší a více nejistá strategická rozhodnutí. Ty na vodíkovém trhu budou pravděpodobně nutné – trh je daleko od vyzrálosti a pro úspěch je třeba jistá flexibilita. Nikdo totiž není schopen odhadnout, jak přesně bude odvětví za deset let vypadat.

Pokud je trh takhle nový, možná nebudou vítězové ti, kteří mají nejlepší produkt, ale ti, kteří chytře nastartují trh a poté udělají chytré akvizice nebo jiné odvážné kroky. Evropané mají více rádi status Q, opatrnost a plynulé inkrementální zlepšování. Nejsem si, ale jistý, zda bude v tomto odvětví stačit. Uvidíme, jak se s trhem poperou novější evropské firmy, které nemají historii v jiných stabilnějších odvětvích.

Tento rozdíl mentalit, jde taky vidět i na státní úrovni. Amerika myslí ve velkém a nabízí obrovské pobídky, aby lokální vodíkové odvětví vzniklo. U Evropy jde vidět více přízemní přístup, který se často zaměřuje na restrikce než na pobídky.

Do toho vstupuje kulturně úplně jinak smýšlející Čína. Jeden z největších stánků na veletrhu patřil čínské firmě, která vyrábí alkalické elektrolyzéry. Po rozhovoru jsem byl překvapený – firma měla v Evropě pouze zhruba deset zaměstnanců, ale zároveň plán postavit 1 GW továrnu. Jejich německý zaměstnanec vypadal, že sám ani nedokáže uvěřit velikosti a rychlosti v jakém čínská firma plánuje vstoupit na trh. Budovat megalomanské projekty a trh ubít i přes často horší technologie je čínský způsob businessového uvažování. To jsme viděli i u solárních panelů a nyní u větrných elektráren. U vodíku může být tento způsob podobně úspěšný.

Závěrem

Tyto konference a výstavy jsou pro mě jako analytika zajímavé zpestření. Dodávají mi jakýsi pocit o tom, kde se odvětví nachází, jaká nálada v něm panuje a čeho se obávat. Tyto konverzace a data získané jsou sice často na anekdotické bázi, ale pomáhají dotvořit pomyslnou investiční skládačku. Pocity z letošního expa jsou ve směs pozitivní – odvětví získává obrysy a začíná se připravovat na industrializaci. Jak dopadnou jednotlivé firmy a regiony bude jistě zajímavé sledovat. Přál bych si, aby Evropané získali sebevědomí dělat velké věci – vodík je příležitost industriálně zase něco dokázat.

Michael Dibon

Konference: https://www.hydrogen-worldexpo.com, Brémy 27-28.9.2023